Proč bychom se měli zdravit na horách?

Proč bychom se měli zdravit na horách?

Když se vydáme do hor, ať už pěšky, na kole nebo na běžkách, nevstupujeme jen do krásné přírody – vstupujeme i do nepsané komunity lidí, kteří si navzájem projevují respekt, ohleduplnost a sounáležitost. Jedním z nejjednodušších, a přesto nejvýznamnějších projevů tohoto ducha je obyčejné pozdravení. Možná se to zdá jako maličkost, ale má hlubší smysl, než by se na první pohled mohlo zdát.

1. Zdravit je tradice

V horách platí jiná pravidla než ve městě. Lidé se tu neznají, a přesto se zdraví – je to tradice, která sahá desítky let zpátky. V době, kdy do hor chodilo jen pár turistů a horolezců, bylo samozřejmé, že každý příchozí byl vítán přátelským „ahoj“ nebo „dobrý den“. Dnes, kdy jsou hory často plné turistů, bychom tuto tradici neměli zapomenout.

2. Projev respektu a sounáležitosti

Zdravit na horách není jen zdvořilost – je to gesto respektu. Ukazujeme tím, že jsme všichni na jedné lodi – všichni jsme návštěvníky přírody, čelíme stejnému terénu, počasí a výzvám. Zdravíme, protože si navzájem přejeme šťastnou cestu, protože si uvědomujeme, že bychom si v nouzi mohli pomoct.

3. Zdravit může mít praktický význam

Není to jen o slušnosti. V méně frekventovaných oblastech hor může být pozdrav také signálem, že jste v pořádku. Když potkáte někoho a pozdravíte ho, on si vás zapamatuje. Pokud by se vám pak něco stalo, může si vybavit, kdy a kde vás naposledy viděl. Taková „malá sociální pojistka“ se může v divočině hodit.

4. Pěstujeme tím lepší mezilidské vztahy

Zdravíme, protože je to příjemné. Jeden úsměv a slovo stačí k tomu, abychom se cítili vítaní a součástí komunity. V dnešní době plné spěchu, individualismu a mobilních telefonů je milé potkat člověka, který zvedne hlavu a řekne „ahoj“. V horách to má zvláštní sílu – možná i proto, že tam jsme všichni trochu víc sami sebou.

5. Učíme tím i děti slušnosti

Pokud chodíte do hor s dětmi, zdravte. Uvidí, že je to normální. Dítě, které se naučí zdravit v horách, si s sebou nese důležitou životní lekci: slušnost není slabost, ale síla. A že i v neznámém prostředí se vyplatí chovat přátelsky.

Závěrem:
Zdravit na horách je jednoduché, nestojí to nic, ale znamená to hodně. Je to projev úcty k ostatním lidem i k přírodě samotné. Tak příště, až budete šlapat po horské pěšině a někdo půjde proti vám, nezapomeňte: „Ahoj!“ může být to nejpřirozenější, co v tu chvíli můžete říct.