GR11 – jedna z nejslavnějších dálkových tras Evropy

 

Představte si více než 800 kilometrů horských stezek, dechberoucí výhledy, divokou přírodu a fyzickou i psychickou výzvu, která vás provede od Atlantského oceánu až ke Středozemnímu moři.

Právě taková je GR11 – jedna z nejslavnějších dálkových tras Evropy, vinoucí se napříč španělskou stranou Pyrenejí. Označená jako Gran Recorrido 11, tahle trasa není jen obyčejný trek. Je to putování, které testuje vytrvalost, schopnost improvizace a vztah člověka k přírodě i sám k sobě.

Základní informace:

📍 Start: Hondarribia / Cabo Higuer (Atlantské pobřeží) 

🏁 Cíl: Cap de Creus / Llançà (Středozemní pobřeží) 

🥾 Délka: cca 820–850 km

⛰️ Celkové převýšení: přes 40 000 m (nahoru i dolů) 

🕒 Doba přechodu: 30–60 dní (běžně kolem 40–45 dní) 

🏕️ Možnosti noclehu: stany, horské chaty (refugia), hostely, vesnice

📶 Značení: červenobílé pruhy (standardní značení GR – Gran Recorrido)

Charakter trasy:

Na rozdíl od známější francouzské HRP (Haute Route Pyrénéenne), která vede po samotném hřebeni Pyrenejí, GR11 se drží na španělské (jižní) straně pohoří. I tak ale prochází vysokohorským terénem a překonává mnohé náročné sedla, údolí a exponované úseky. Některé dny může být třeba překonat i více než 1500 metrů stoupání a sestupu.

Trasa je rozmanitá – od zelených kopců Baskicka, přes skalnaté vrcholy Aragonie a Navarry, až po vyprahlé a kamenité oblasti Katalánska. Každý úsek má svou osobitou tvář.

 Naše krkonošanda Ivet a účastnice našich UPHILL výběhů se právě z GR11 po měsíci solo přechodu minulý týden vrátila domů 

a tak jsme ji rychle vyzpovídali. V následujícím rozhovoru se podíváme blíže na to, co GR11 obnáší. Co Ivet k tomu vedlo? Jaké momenty byly nejtěžší a které naopak nezapomenutelné? A komu by podobné dobrodružství doporučila?

Proč ses rozhodla vydat se na GR11? Kde vznikl tento nápad?

Měla jsem to v hlavě už docela dlouho. Chodím kratší treky, tak jsem si chtěla zkusit i něco delšího. Byla jsem zvědavá, jestli to vůbec budu schopná ujít. Měla jsem to jako challenge.

Jak ses orientovala na trase – podle mapy, GPS, aplikace? A fungovalo to spolehlivě? 

Značení na některých částech trailu bylo hodně skoupé. Takže jsem využívala Mapy.cz, které opět nezklamaly a díky tomu jsem nikde nemusela bloudit.

Spala jsi raději ve stanu, bivaku, refugiu nebo pod širákem? A proč?

Já jsem spala spíš, kde se dalo a jak jen to nejpohodlněji šlo v ten daný okamžik. Nebyl prostor si moc vybírat. Převážně jsem spala ve stanu a občas také využívala přístřešky. V chatě jsem spala pouze jednou a pod širákem to vzhledem k počasí ani nešlo. 

 

Kdy sis poprvé řekla "tohle je fakt těžký"? A co tě v ten moment podrželo?

V jednom výšlapu od jezera Respomuso. Asi se sešla únava s opravdu náročným výšlapem a sestupem. Šla jsem zrovna s jednou partou ze Skotska, tak jsme se podporovali navzájem. 

Který den nebo úsek byl pro tebe psychicky nejtěžší – a proč?

Nejtěžší pro mě bylo rozhodnutí ráno vylézt ze stanu, když zrovna byla zima, vichr a déšť. A pak všechno ještě zabalit a pokračovat dál. 

Byl moment, kdy jsi vážně zvažovala, že to vzdáš? Co rozhodlo, že jsi pokračovala?

Nebyl, ani jednou! Prostě jsem byla rozhodnutá, že to dokončím a s tím jsem šla. Nepřipouštěla jsem si variantu, že bych to neměla zvládnout. 

Našla jsi po cestě něco o sobě, co jsi předtím nevěděla?

Asi ne. Myslím, že žiju sama se sebou dost dlouho na to, abych toho o sobě věděla až dost 🙂  

Co ses naučila o druhých lidech – třeba o ostatních trekařích nebo místních? 

No naučila  - spíš se mi zase potvrdilo jak lidé dokáží být milí a nápomocní. Stačí vyjet pryč z Čech.

Který úsek GR11 bys nejradši zažila znovu? A proč právě ten? 

Určitě tu střední část. Nahoře v horách to bylo sice nejnáročnější, ale zato nejkrásnější.  

Byl nějaký výhled nebo místo, kde ses prostě musela zastavit a jen koukat? 

Téměř za každým překonaným sedlem, kdy se otevřela další část pohoří.  

Viděla jsi něco v přírodě, co tě úplně fascinovalo nebo překvapilo? 

Určitě množství jezer, která byla všude rozseta. 

 

Který úsek GR11 byl podle tebe technicky nejtěžší? A co ho dělalo tak náročným?

Nejtěžší byl sestup do údolí Pineta, to bych asi označila až jako nebezpečné. Na 4km byl sestup téměř 1300 výškových metrů. Šlo se přes suťoviště, skály a rozbahněné kluzké úseky.   

Měla jsi nějaký „trail magic moment“ – něco nečekaně krásného nebo výjimečného? 

Když za mnou na 4 dny přijel kamarád a měl kufr auta plný dobrého jídla, pití a dobrůtek 😄 po třech týdnech to byl opravdu trail magic moment 

Jaký kus vybavení ti zachránil zadek víc než jednou?

Rozhodně stan, byla jsem ráda, že mám kvalitní klasický stan a ne vyloženě ultra-light. Myslím, že by místní bouřky a lijáky nevydržel a mít vyplavený stan a všechno mokré je na treku asi ta nejstrašidelnější představa. 

Byl nějaký bivak nebo místo na spaní, které ti úplně utkvělo v paměti?

Asi nejhezčí místo bylo u jezera Ibón de Estanés. Bylo i krásné počasí a při večeři jsem koukala na nádherný západ slunce. 

Zažila jsi nějakou krizovku kvůli počasí v noci – bouřka, vítr, zima? Jak ses s tím poprala?

Bouřek jsem tam zažila dost a v Pyrenejích bouří opravdu pořádně a má to sílu. Musím znovu vyzdvihnout můj stan, který to všechno vydržel a byla jsem v suchu. Stačilo si dávat pozor a dobře vybírat místo na spaní, aby to bylo bezpečné a nesvezl se po mně první blesk.

 

Jak jsi řešila zásoby jídla – plánovala dopředu, nebo brala, co se dalo? 

Jídlo jsem plánovala, nejdéle jsem potřebovala zásoby na 4 dny, než jsem se dostala ke krámu. Je potřeba si pohlídat odpolední siesty a víkendovou otevírací dobu. Kupovala jsem samozřejmě co nejskladnější a nejrychlejší věci na přípravu. 
 

Které jídlo ti nejvíc chutnalo na trailu? A které už nechceš nikdy vidět?

Nejvíc mi chutnalo cokoliv, co nebylo zalité v ešusu 😄 a nejméně mi asi bude chybět cous cous s tuňákem, toho bylo za ten měsíc opravdu až dost.
 

Jak jsi řešila vodu – filtrace, tablety, nebo byla dostupná všude dostatečně?

Vody bylo všude dostatek, ale problém byla stáda zvířat, která vodu značně znečišťovala . Používala jsem filtr na vodu, jinak bych zemřela tak za tři dny na E.coli 🙂

Jaký kus výbavy se ti osvědčil víc, než jsi čekala? 

Určitě rukavice! Nikdy jsem je na treku moc nemusela využívat, ale tady, když pršelo, foukalo a byla zima, tak bych bez toho měla tak prokřehlé ruce, že bych nesložila ani stan.

Bylo něco, co jsi nesla zbytečně dlouho?

Vše jsem průběžně využívala, neměla jsem nic, co bych nevyužívala. 

Volila si trailové botky nebo těžší pohorky a proč? 

Měla jsem po celou cestu trailové botky Dynafit Ultra 50  a za mě to byla skvělá volba. Byla to pevná, ale přesto lehká bota, která dýchala, takže pro nohy ideální. Těžké pohorky nenosím, je to nekomfortní. Dost bych se v takové botě bála puchýřů.

Co bys příště zabalila jinak nebo vůbec nevzala? 

Zabaleno jsem měla asi ideálně. Po zkušenostech z předchozích cest to balení mám vyladěné. Nebylo nic, co by mi chybělo nebo naopak, co bych nepoužila.    

 

Kolik dní Ti celý GR11 trval? A měla jsi někde rest day?

Šla jsem dohromady 31 dní, vyloženě zero day jsem měla dvakrát. Už to bylo potřeba a hodilo se to akorát i do rozmarů počasí. 

Která část treku se ti zdála "nejrychlejší" a která se nekonečně vlekla? 

Nejrychlejší byl začátek, respektive první týden. Nebylo ještě takové šílené převýšení jako v další části a kilometry rychle naskakovaly. Dalo se celkem v klidu ujít za den přes 30km. Nejvíc se táhl konec, který nebyl tak záživný jako ta nádhera v nejvyšších částech hor a už jsem se viděla spíš doma než na trekku.

Bylo něco, co Tě zdrželo nebo změnilo tvůj původní plán?
 

Jelikož tyhle cesty dle mého názoru nejdou moc plánovat, tak jsem vlastně ani nic moc měnit nemusela. Stejně se vše přizpůsobí počasí, dostupným spotům pro stan a otevřeným obchodům 🙂

 

Na co ses doma nejvíc těšila, když jsi myslela na návrat?

Na postel a teplou sprchu, asi taková klasika jako u každého. 

Doporučila bys GR11 svému nejbližšímu příteli? A pokud ano – s jakým varováním? 

Asi ano, pokud má někdo rád trekky. Varování, že je to fakt sakra dlouhé 😄 

Jak bys shrnula celý GR11 jedním slovem? A proč právě tímhle? 

To teď nedokážu říct, asi si všechny emoce ještě musí sednout a porovnat. 

 :)

Na celé tohle obrovské pyrenejské dobrodružství, včetně osobního setkání, hromady fotek a detailů z trekku se můžete těšit na promítačce, na kterou Vás s Ivet již brzy pozveme..... - keep watching this space! 

 

A pamatuj .....

„Cesta je cíl – a když vede přes hory, stojí za každý krok.“

Tvoji uphill.friends (kamarádi UPHILLu a milovníci hor a přírody)